CO JE BIOREZONANCE?

Trocha historie

Biorezonanční metoda BICOM se používá v západní Evropě již více než 25 let v lékařství a přes 10 let ve veterinární medicíně. Patří stejně jako např. homeopatie a akupunktura do oblasti tzv. „komplementární medicíny“.

Tato metoda vychází z poznatků kvantové fyziky a biofyziky a je vyvíjena již řadu let. Podle kvantové fyziky mají materiální částice jak vlnový tak i částicový charakter. To znamená, že hmota je vlastně energie a všechny substance – tedy i všechny buňky, části těla, ale také viry, bakterie, pyly, toxiny, nikotin atd. – mají elektromagnetické vyzařování, tzv. frekvenční vzorek.

Louis Victor Prince de Broglie: Existuje dvojitý aspekt hmoty – jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929).

První pokusy o eliminaci bakterií a virů působením frekvenčního elektrického pole se datují již do 20. let 20. století, kdy Royal Raymond Rife pod svým mikroskopem  zpozoroval, že když vystaví mikroorganismy určitým frekvencím, jejich membrána je po chvíli rozrušena a patogeny hynou.

V r. 1976 založil pan Brügemann v Německu firmu Brügemann GmbH, později Regumed GmbH. Po spolupráci s Dr. Morellem – duševním otcem této nové terapie – vznikl přístroj Bicom. Pro tento způsob terapie se ustálil a etabloval pojem „biorezonanční terapie“.
Pan Brügemann byl sám překvapen rozsahem a rychlostí expanze v následujících letech, ačkoliv biorezonanční terapie patří do oblasti alternativní medicíny a ještě je počítána k takzvaným „samotářským metodám“.
Hlavním cílem bylo a je pomáhat lékařům a terapeutům mírnit nebo léčit onemocnění, aniž by se muselo počítat s vedlejšími účinky.

 

Jak biorezonance funguje?

Buňky a systémy v našem těle spolu komunikují prostřednictvím „světelných blesků“schema (vyzařování fotonů) – vyměňují si informace přes určité frekvence. Zatěžující vlivy nebo substance mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.  Ve zdravém těle funguje tato výměna informací bez překážky. Tak může každá buňka popř. každá část těla splnit svůj úkol. Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.

V případě, že jsou vylučovací orgány (játra/žluč, ledviny, střevo atd.) přetíženy, slouží mimobuněčná tekutina lidského těla také jako „zvláštní skládka odpadu“ pro zatěžující látky. Protože voda je kromě toho optimální registr informací, ukládají se zde také informace zatěžujících substancí. Tato oblast není pro laboratorní metody lehce přístupná. Na biofyzikální úrovni mohou být takové zátěže většinou rychle a bezbolestně testovány. Přístroj BICOM zde nabízí cennou pomoc. Tak lze v mnoha případech zjistit, jaké zátěže mohou vést u pacientů k zdravotním poruchám (např. bakterie, viry, elektrický smog, materiály používané ve stomatologii, alergeny atd.).

Vlastní tělesná regulace může být prostřednictvím biorezonanční terapie BICOM podporována a urychlována. Komunikace mezi buňkami může opět neomezeně probíhat. Zátěžové látky tak mohou být uvolněny a vyloučeny. Po vyloučení škodlivin pomocí přístroje BICOM se organismus dostává zpět do rovnováhy a je schopen poradit si se zátěžovými látkami.

Účinnost biorezonanční terapie byla potvrzena nejen velkým počtem zpráv o případech terapeutů a pacientů, kteří dokládají úspěšné nasazení biorezonanční terapie, ale také početnými studiemi lékařských ordinací a vědeckých prací.

Pro koho je biorezonance vhodná?

Pro biorezonanční ošetření neexistuje věkové omezení. Naopak, malé děti jsou k terapii velmi vnímavé, často jim stačí mnohem kratší doby ošetření a účinky jsou u nich obvykle znát dříve než u dospělých lidí.

Biorezonance se nedoporučuje v těhotenství a u lidí s kardiostimulátorem.